DO SEDLA OHNIVÉHO KONĚ /ROK 2026/

Tvarem připomíná širokou rozmazanou čmouhu.

a znova pod nánosy minulosti,

odvádí z prožívání přítomnosti,

emočně ještě stále rozhazuje

a tříští naši skutečnou realitu.

Ztrácíme se v tom a

návraty k sobě jsou těžší než dřív

a trvají déle než bychom chtěli.

Zkrátka nám lidem plazmatičnost

stále ještě moc nejde.

Ano, celé to je vlastně správně,

když bychom na to dokázali

pohlížet jako na přechodový proces.

Proces tak přesahující v lidské omezenosti.

Bodejť by nám šlo rozprostřít se do prostoru,

být vším zároveň a nemít z toho hlavu v pýru.

Hlava to nebere a má na to plné právo

po takové době nadvlády nad tělem.

Jak pak změnit úhly pohledu na mnohé v realitě,

když se naše fyzická těla teprve vylaďují,

ne každé dokáže změnu automaticky přijmout,

natož rozvinout nové možnosti jemnohmoty.

A tak chaos roste.

Co je tedy správně a co je pravda?

Jsme už přecitlivělí na věty typu

vše se Ti děje tak jak se má.

To jo, ale pokud nelpíš a víš proč jsi tady.

Ta jízda na ohnivém koni rokem 2026 bude taková.

Pojedeme všichni stejně nepoznanou krajinou,

jinak poskládanými světy

a neustále se proměňující realitou plnou chaosu.

Přesto se budeme chtít udržet ve svým sedlech,

budeme muset projíždět událostmi

a zvládat cestu opratěmi ve svých rukou,

ustát tuhle rychlou jízdu vlastním příběhem.

Ti co se dokážou udržet v sedle svého koně snadno,

se ani možná netušíc, na tento čas připravovali dlouhá léta.

Možná pochopí až teď, proč se jim některé věci děly.

Možná pochopí, že proto jsou připraveni.

Buďme k sobě laskaví.

Sejít se bok po boku mohou jen někteří.

Každý z nás má svého ohnivého koně jinak připraveného k jízdě.

Tak do sedel přátelé.

Rok ohnivého koně už dávno pádí tímhle světem.