
Probouzíme se jinak.
Letos přichází naplno totální změna pravidel.
Už dlouho víme, že skrze informaci zvenčí
to není to pravé. Pomalost procesu ji načíst,
získat skrze ni zkušenost a zjistit,
že tohle není moje cesta, je toho dávno důkazem.
Zdržuje nás to, přestože to vyvolává pocit nestíhání
a neustále se zrychlujícího času.
Je to pouhý klam naší mysli.
Cesta dál už pro nás letos povede jinudy.
Rychle a přímo.
Země se ocitla v jiném koutu Vesmíru.
Znova na startu začínáme od začátku.
Je štěstím začátečníka cítit vítr v plachtách,
bez ohledu na to jaký vztah jsme doposud
měli ke své cestě životem.
Potřebujeme se na sebe znovu naloudovat.
Spojit se v sobě nanovo a jinak.
Propojit naplno tělesnost do hloubi její podstaty,
od úrovně buněčné paměti až na úroveň kosmickou.
Bude to zřejmě ne úplně příjemné a bude to i bolet.
Jiným způsobem propojit svá těla
se tak letos stane osobní výzvou pro každého,
kdo ještě naslouchá skutečnému životu
a odmítá jen přežívat.
Možnost je otevřená všem a je dobrovolná.
Zkušenosti z ní je možné pouze sdílet,
nelze je následovat. Doba guruů je definitivně za námi.
Pro mnohé z nás bude těžké přijmout fakt,
že princip jak jít životem dál, neseme pouze v sobě.
Nebudeme-li to následovat, ohnivý kůň nás klidně
vyhodí ze sedla, bude nás po cestě divoce vláčet
a možná nás i podupe svými horkými kopyty.
Nastane zřejmě panika. Jak vlastní směr objevit?
Jak budu pokračovat dál bez všech chytrých
pomocníků, odborně míněných rad, rychlých návodů
a objevných metod? Přestat hledat venku?
Bojím se podívat dovnitř. Mám strach.
Co když tam bude jen prázdnota?
Zkus to a uvidíš. Nemáš se čeho obávat,
pokud jsi v souladu se změnami na planetě Zemi.
Ono to půjde dál s námi i bez nás.
Vzniknou miliony cest, každá povede jiným způsobem,
poplyne jinou rychlosti a bude jinak dlouhá.
Není pro koho a proč je zaznamenávat.
Každá je jen ta jeho.
Všechny ty báje, vytvořené o vzestupu i záblescích
pozbydou na důležitosti a časem budou zapomenuty.
My s klidem na srdci nechejme toto vše za sebou.
Už vážně nemusíme poslouchat rady
ani drezúrovat svá těla vhodným cvičením,
ani si cokoliv nechat opravit v tělech
pouze z hlediska vnějšího pohledu.
Dejme tělům šanci si říct, co potřebují.
Každý sám sebe obdarujme možností vlastní cesty.
Uvolněme prostor v sobě se skutečně poznat,
naučme se tělem načítat obrazy
a hbitě rozpoznat stav dění.
Schopnost umět kdykoliv přenastavit
svoji vlastní realitu je zdravým a konečným
výstupem celého procesu.
K tomu máme a potřebujeme SVÉ TĚLO.
Mnohé z toho co vytváříme, bude letos
konfrontováno s pády.
Nemůžeme dále tvořit venku,
nebudeme-li primárně sebou.
Neudrží se to v nové hmotné podobě.
Na Zemi se vše otočilo vzhůru nohama.
To proto vnímáme takový nárůst osobních krachů,
změn k horšímu a toliko rozčarování ve vztazích.
Extrémnost výskytu některých nemocí a úmrtí
v mladém věku nás šokuje. Děti mají psychické ataky.
Přehlcenost informačního světa nás dohání
už raději vůbec nečíst. Jen samé neporozumění.
My “ještě lidé” už jsme unaveni z tohoto chaosu.
Přesto jsme a budeme nadále vedeni
pozemským magnetismem do hloubi sebe
a kosmickým zářením ke své prapodstatě.
Darujme si čas a zkusme dopočkat.
Vstupme do roku nových začátků s rozvahou,
neboť rok co nás právě minul byl pouhou rozcvičkou.
11.1. 2026 iva dechživota