ROZSYPANÍ JAKO ČAJ

Pomalu nám dochází, jak moc rychle se svět změnil
a taky jak moc se potřebujeme měnit my s ním.
Vnímat to můžeme jako málo času…
Tak ještě z dob, kdy si naše hlava namyslela co všechno potřebuje v životě mít,
zbyly jen torza, o které se nemáme čas starat. Chybí nejen onen čas, taky schází
energie, ale i ochota si to dovolit pustit a konečně si přiznat, že jakkoliv to pro nás
bylo důležité, nyní už to postrádá smysluplnost. Klíčem je ono pravidlo, dokud mi
to přináší radost, dokud mě to sytí a přivádí k sobě, dokud je v tom magnetismus,
zůstavá to v mém životě dál. Vše nehybné jen spotřebovává náš prostor pro nové
vjemy a žere spoustu času, určeného k novým proměnám. Je úplně jedno zda jde
o různé druhy prací, zájmy, sporty, techniky ale i vztahy, které zůstaly stát na místě.
Chybí nám pak čas a prostor na sebe, chybí nám VNITŘNÍ KLID.
Vnímat to můžeme jako málo Slunce…
Ano, ale je zimní čas a málo světla patří k přirozenosti ročních cyklů. Často v
ordinaci slyším:

https://herohero.co/ivahastikovagjprgfbu?postId=ivahastikovagjprgfbuzkqfdxmdbnckwmlvflca

iva dechživota